Případová Studie – rozbor základního postoje hráče florbalu
V rámci nabídky služeb Sportstraining Academy dlouhodobě provádíme vstupní diagnostiku pohybového aparátu s cílem odhalit, ukázat a následně pracovat na odstranění muskuloskeletálních dysbalancí pohybového aparátu sportovce. Během několika let jsme nashromáždili více než 400 vstupních diagnostik. Toto číslo považujeme jako validní a dostatečné pro prezentování nejčastějších dysbalancí, asymetrií a deficitů na těle mladého florbalisty.
Závěry z uskutečněných diagnostik poukazují na nejčastější dysbalance, kterými jsou asymetrie dolních končetin u 140 jedinců a sešikmená pánev u celkem 110 jedinců v "závěsu" je poté rozdílné napětí v nechvalně známém bedrokyčlostehenním svalu u 95 jedinců. Proč zrovna k těmto "odchylkám" od ideálního držení těla dochází? Kde se tyto asymetrie vytváří a lze s nimi ještě něco dělat, když se objeví?
Na výše uvedené otázky si postupně odpovíme v textu, který bude sumarizovat základní postoj a postavení při florbalu a také si vysvětlíme, jak vše na sebe kaskádovitě navazuje v rámci lidského těla.
Základní postoj – výchozí středobod pro odhalování dysbalancí
Ve Sportstraining Academy se mimo jiné zaobíráme rozborem postojů v několika sportech a pro florbal je to postoj, který připomíná kyčelní ohyb viz obrázek. Z tohoto postavení následně hráč vykonává sekvenčně-fázový pohyb viz dále v textu až do následné finální přihrávky spoluhráči, střele nebo jinému zrovna potřebnému úkonu v rámci hry.
Fáze 1
V první (iniciační) fázi hráč přenáší váhu na stojnou nohu (zpravidla tu, blíže čepeli hokejky) a tím dochází ke zvýšeným nárokům na stabilitu a sílu celé dolní končetiny, pánve a horní poloviny těla. Jestliže se zaměříme více na jednotlivé struktury, pak je v akci zejména chodidlo, kolenní a kyčelní kloub a s ním spojené svaly mimo jiné hlavně stabilizátory chodidla, kolen kyčlí a trupu. Na konkrétní úrovni poté budeme hovořit o zadním svalu holenním, svalu zákolenním a středním svalu hýžďovém včetně čtyřhranném svalu bederním a svalům břišním i prsním.
Fáze 2
Druhá (přechodová) fáze se vyznačuje již dynamičtějším chováním kloubů a svalů. V detailnějším pohledu zjistíme, že dolní končetina, která se nachází dále od čepele hokejky rotuje v kolenním kloubu do externí rotace a v kyčelním kloubu poté do abdukce (odtažení) se společnou externí rotací. Kotník (hlezenní kloub) musí reagovat aktivní dorziflexí. Vše je doprovázeno aktivitou klenby nožní a jednotlivých prstců na chodidle, především pak palce. Stojná noha (blíže čepeli hokejky) se v průběhu pohybu dostává taktéž do mírného odtažení a do akce se dostanou i přitahovače stehen. Na řadu v konečné fázi této přechodové fáze se na řadu dostává i trup, jehož vztah s dolní polovinou těla bude popsán ve fázi číslo 3.
Fáze 3
Třetí fáze je ve znamení rotace trupu a zapojení příslušných svalů na obou polovinách těla v odlišné aktivaci. Zajímat nás bude hlavně vztah mezi dolní končetinou blíže čepeli a stejnostrannou polovinou trupu. Zde se do "zkrácení" a koncentrické kontrakce dostává čtyřhranný sval bederní a do "natažení" a excentrické kontrakce sval bedrokyčlostehenní, jehož název je velmi dobře znám i laické veřejnosti. Dolní končetina blíže čepeli na tyto požadavky musí reagovat aktivní vnitřní rotací kolene spojenou i s vnitřní rotací kyčelního kloubu. Druhá dolní končetina, která je dále od čepele poté reaguje dorziflexí kotníku, externí rotací kolene a aktivní stabilizací kyčle.
Fáze 4
Ve finální (zakončovací) fází pohybu je tělo již úplně v jiné pozici, než ve které se nacházelo ve fázi iniciační a zde jsou nároky na pohybový aparát kladeny především v kontextu zadního svalového řetězce na dolní končetině blíže čepeli hokejky. Hovořit pak musíme o zadní straně stehen, hýžďových svalech a ohybačích kyčelního kloubu, které jsou již aktivní z předchozí fáze 3.
Zdůvodnění četnosti výskytu dysbalancí z provedených diagnostik
Pokud se na celý proces zaměříme ve smyslu uvedených dysbalancí, zjistíme, že asymetrie dolních končetin je mimo jiné dána právě rozdílnou funkcí svalů i svalově-fasciálních řetězců a nároky na dolní a horní končetiny. Konkrétně je dolní končetina blíže čepeli hokejky po skoro celou dobu podrobována jinému pohybu (svalové řetězce jsou v "prodloužení") než druhá dolní končetina a z tohoto plyne ona asymetrie viz fáze 4, že tato dolní končetina je "delší".
Asymetrie pánve je taktéž dána jednotlivými fázemi pohybu a odpověď na její sešikmení musíme hledat ve fázi číslo 3, kdy celá dolní končetina blíže čepeli může vlivem dysbalance popsaných svalů podporovat sešikmení a doplňovat kontext s délkou končetin.
Třetí a poslední nejčastější asymetrie se týká bedrokyčlostehenního svalu, který také plní odlišné funkce v jednotlivých fázích pohybu a musí tedy být schopen se, jak aktivně podílet extenzi kyčelního kloubu, tak i na jejím ohnutí (flexi). To ale zpravidla vlivem jeho častého oslabení není možné, a proto se dysbalance v jeho napětí objevují tak často.
Závěr
Závěrem článku lze říct, že jestliže sportovec trénuje s výše uvedenými dysbalancemi, tak jej v budoucnu nečeká nic jiného než komplexní problémy pohybového aparátu – zpravidla kotníků, kolen, kyčlí a bolestí v oblasti trupu. Dost možná jimi již v nějaké podobě či intenzitě trpí. Je proto záhodno se podrobit vstupní diagnostice a obdobnému rozboru, aby mohly být aktuální deficity co nejrychleji podchyceny a odstraněny. Bez vstupní diagnostiky je sport či jiná pohybová aktivita riziková, především co se týče budování výkonnosti, protože na zvyšující se požadavky v kontextu pohybu nebude pohybový aparát s deficity jednoduše stačit.